Twilight

Bloody Hospital-Čtvrtá kapitola

Stála jsem a nevěřícně na ni koukala.Nevěděla jsem co si mám myslet..Spíš m+ě mělo zajímat co si ona bude myslet o mě,protože jsem stála,tupě zírala a nebyla schopna jediného slova.

Ona: ´´Ahoj,jsem Alice,ty jsi Lexie,že?Omlouvám se,že tě ruším od práce.ale chtěla jsem se zeptat jestli tu není Carlisle,tedy doktor Cullen.´´

Já: ´´AAAhoj,ne není tady…Moment počkej odkud znáš mé jméno?´´

Alice:´´To by bylo na dlouhý vyprávění.´´

Já:´´Aha,tak pardon,že jsem se zeptala.´´

Alice:´´Nemusíš být hned příkrá.´´

Já:´´ Nejsem příkrá a vůbec co mě soudíš.když mě neznáš.´´

Ta mi tedy hnula žlučí.

Alice:´´Vím o tobě mnohem víc než si myslíš a možná víc než víš sama o sobě.´´

Já:´´Co prosím?´´

Alice:´´Promiň,ale už musím jít.Určitě budeme mít možnost promluvit si o tom příště.

Měj se hezky.Jo ještě jednu radu ti dám,některé věci nejsou takové jaké se zpočátku

Zdají.´´

Jakmile dořekla poslední slova,tak zmizela a já jsem tam zůstala stát jako debil.přijala jsem svou novou identitu a jsem s ní dokonce spokojená,tak proč nemám klid.Jakmile budu mít možnost,tak se Carlisla nenápadně zeptám kdo to je.V hlavě jsem si sumírovala průběh rozhovoru a měla jsem všechno připravené,teď už jen zbývá najít tu správnou chvíli.

V práci jsem nevěděla kam dřív skočit,takže se mi myšlenka na rozhovor ohledně Alice nějak vykouřila z hlavy a téměř jsem na ni zapomněla.A to jsem neměla tušení,že díky další události zapomenu na všechno.Ten den,kdy se to stalo,bylo v práci poklidnější tempo než během jiných dní.Akorát jsem nesla nějaký materiál do sterilizace,když se objevil Carlisle s tím,že by nám rád představil svého adoptivního syna Edwarda,který k nám bude chodit na stáže.Když jsem mu pohlédla do tváře,upustila jsem veškerý materiál,který spadnul na zem.Připadala jsem si jak ten největší debil.Jindy bývám velmi opatrná,ale tady po tom menším fauxpass si

Bude myslet,že jsem snad mentálně postižená.Měla jsem pravdu,kouká na mě a uculuje se.

Ano byl to on.Můj starý známý z plesu.Naštěstí nebylo tolik času na jednotlivé představování,takže po chvíli jsem si mohla jít po své práci a přitom se snažit uklidnit.

Moc se mi to nedařilo,ale aspoň zmizela z jeho blízkosti.Adoptivní syn?To by ovšem znamenalo jedinou věc.Jestli je Edward Carlislova rodina ,je tedy úplně stejný jako já.

´´Ano máš pravdu,jsem do jisté míry stejný jako ty.´´

Leknutím jsem sebou trhla a z úst se mi vydralo jemné zavrčení.ten samolibý Hanzlík si myslí,že mě bude lekat a potom se bude smát mé reakci?Tak na to ať rychle zapomene!

Já:´´Co jste to říkal?´´

Edward:´´Omlouvám se jestli jsem vás vylekal.Občas lidi překvapuji,ale vás jsem očividně

Šokoval.´´

Já:´´To bylo od vás velmi milé,jak jste věděl,že se ráda lekám!!!´´

Edward:´´Neurazte se,ale nemohli bychom si tykat?´´

Já:´´Základy slušného vychování asi nemáte,že?Protože kdyby ano,tak víte,že tykání nabízí

žena.´´

Edward:´´Asi nebudete tak úžasná,jak o vás básní Carlisle s Esmé.´´

Já:´´Až z vás bude takový člověk a lékař,jako je Carlisle,tak se k vám budu chovat úplně

stejně jako k němu.A teď mě omluvte,musím jít pracovat.Za nic nedělání mě tu neplatí.

Sbohem!´´

Edward:´´Nashledanou Lexie.´´

Vystřelila jsem jak neřízena střela a ani nevím kam jsem šla.

Bože tak ten mi hnul žlučí.A to jsem si myslela,jak je úžasný.Dobře,dobře,co se týče vzhledu opravdu neměl chybu,ale jeho chování je kapánek mimo mísu.Nemůžu uvěřit,že někdo takový je Carlislův syn!A to se sním mám vídat každý den.Svoji práci miluju a jsem ráda,že ji můžu vykonávat po tom všem co mám za sebou,ale mám pocit,že už nebudu do práce chodit s takovým nadšením jako předtímLTeď už chápu proč tu Carlisla hledala ta slečna,aspoň se ho nemusím na nic ptát.Zároveň se vyřešila i otázka,kdo je vlastně můj tajný neznámý.Teď už to vím a opravdu zdání klame.Hold se budu muset občas kousnout abych nevypustila z pusy nějakou nevhodnou poznámku.Štve mě,že i když vím jaký je to hulvát,tak mám stejně v jeho blízkosti žaludek na vodě.Začínám být asi divná,ba ne to už vlastně nějaký ten pátek jsem.

Proč je takový?To je myšlenka,která mě skoro pořád pronásledovala a nenechala mě v klidu.

Dneska jsem to v práci zabalila dřív a cestu domu jsem si zkrátila přes nemocniční parkoviště.Auto vyčnívalo mezi ostatními jako pěst na oko a není divu.Každý se musí pozastavit,když vidí stát na parkovišti žluté Porsche 911.Je to moc pěkný autíčko a s mým se nedá ani porovnat.

´´Lexie,Lexie slyšíš mě?´´

Při volání svého jména jsem se musela otočit a zjisti kdo po mě toužíJNo,další pecka dnešního dne.Zase ta malá střapatá slečna,vypadá to,že to Porsche je její.

Já:´´Co potřebujete?´´

Alice:´´Chtěla bych si s tebou promluvit,protože jsou nejspíš mezi námi věci,které jsi špatně pochopila a já nechci aby mezi námi byla zlá krev,protože si myslím,tedy spíš vím,že si budeme rozumět až se vše vysvětlí.´´

Já:´´Sorry,ale opravdu nemám čas.´´

Alice:´´A co máš tak důležitého na práci?´´

Já:´´No já,já vlastně nic.´´

Alice:´´Tak fajn,nasedni a pojedeme si někam sednout,kde budeme mít klid a všechno si

Vysvětlíme.Co ty na to?´´

Já:´´Dobře,beztak bych určitě od vás neměla klid.´´

Alice:´´Skvělý,tak začneme tím,že mi přestaneš vykat.´´

Cesta utíkala rychle a až po chvíli jsem si uvědomila,že jsme na parkovišti před Harold´s.Sedli jsme si do tichého koutku jedné z mnoha kaváren v nákupním centru a Alice začala.

Alice:´´Nechci chodit kolem horké kaše,a tak to všechno na rovinu řeknu.Úplně mylně jsi

usoudila,že patřím k našemu Edwardovi,Já sice k němu patřím,ale jako rodina.Jsem

jeho sestra a jsem zadaná tím nejúžasnějším mužem co může být.To by bylo zaprvé,

teď za druhé.Vím čím jsi prošla a že občas trpíš pocitem samoty.Já to znám,také jsem

jednu dobu byla sama.No a tak jsem si myslela,že bych se ti mohla hodit jako

kamarádka.To je asi zatím vše co jsem ti chtěla říct.´´

Já:´´Aha,je vidět,že jsi hodně výřečná.Nevím sice jak víš co se mi honí hlavou a radši to ani

nechci vědět,ale chci ti poděkovat za tvou upřímnost,toho si cením.Ohledně mojí

osamělosti jsi měla pravdu.Občas to na mě dolehne a připadám si strašně nicotná.Jsou

dny,kdy by se mi hodila rameno na vyplakání a takový ty věci.´´

Alice:´´To je úžasný,tak tohle máme z krku a hurá na nákupy.´´

Nakupování nám zabralo zbytek dne a já se vrátila domů pozdě večer s kupou tašek plných oblečení,bot,kabelek a dalších x věcí.Zase jsem přišla nakupování na chuť.

Bella_13 sb www.twilight-vamp.blog.cz říká
09.03.2009

táto poviedka je upa úžastná

Marianne říká
08.03.2009

potlesk pro Lexie...ta povidka se mi libi cim dal vic,jsem zvedava jak to dopadne s ni a Edwardem :-) Uz chci dalsi dil,takze ho napis co nejdriv !!!



Vložte komentář


Jméno (požadováno)

Web

Příspěvek (požadováno)


Vytvořenou službou P-C.cz - Vlastní blog z vlastního PC. Mapa stránek