Twilight

Bloody Hospital-Druhá kapitola

Jsem na pokraji zoufalství.Sedím doma zavřená a nemůžu nikam ani na krok.Tkhle přeci nemůžu existovat.Musí být nějaké jiná alternativa,jiný způsob jak ukojit svoji žizeň.Během pár dní se ze mě stala troska a pokud nenajdu jiné řešení,tak se ze mě stanei hnusná stvůra,která bude mít ruce potřísněné krví nevinných lidí.Jak jsem tak skroušeně seděla a dumala nad svou situací,protrhl to hrobové ticho zvonek u dveří.Kdo sem leze takhle pozdě večer?!Budu ten zvonek ignorovat.Ještě párkrát se ozvalo zazvonění a zabušení na dveře a byl klid.

Pochvilce klidu se mi rozezvonil mobil a jméno volajícího mě překvapilo a zároveň potěšilo.Byl to můj oblíbený lékař a to Carlisle Cullen.Z posledních sil jsem přijala hovor,který se odehrával ve větách,které opředlo tajemství.Zkusím se vám to aspoň trošku přiblížit.

Dr.C.: ´´Dobrý večer Lexie,jste v pořádku?Dnes jste skutečně nevypadala v práci dobře.

Omlouvám se,že vás takto obtěžuji,ale stojíme s manželkou před vaším bytem,ale

neotvíráte.Rádi bychom si s vámi promluvili,je to důležité.´´

Já : ´´Myslím,že to není za potřebí.Určitě mi bude za pár dní lépe.Děkuji za starost,ale

skutečně nemám dnes náladu na návštěvy.´´

Dr.C.: ´´Přesto si myslím,že byste nás měla pustit.Moc dobře víme co vás trápí a chceme vám

s tím pomoct,nemusíte být na to sama.´´

Já : ´´Tak dobře,ale máte štěstí,že jste to vy,jinak bych neotevřela.´´

Hodila jsem na sebe župan a šla jsem otevřít dveře.Opravdu tvořili dokonalý pár,ale jedna věc mě zarazila.Stáli ode mě dva metry a nevyvolávali ve mě ten pocit hladu a žízně.Třeba se ze mě nestal upír,třeba mám jen bujnou fantazii a mám jen nějakou virózu.Jenže během pár nastávajících chvil mě manželé Cullenovi vyvedli z omylu a potvrdili mi mou prvotní teoriiLAle to nebylo to jediné co jsem se dozvěděla.Během rozhovoru vyplynulo,že celá jejich rodina je stejně ´´postižená´´ jako já.První co mě zajímalo byl samozřejmě způsob,kterým dokážou ukojit tu šílenou žízeň.Během pár hodin mi osvětlili jejich tajemství,jak přežít bez lidské krve.Řešení bylo tak jednoduché,ale mě by to ve stávající situaci nenapadlo.Místo lidí totiž chodili lovit divou zvěř.Ještě té noci jsem se zbalila a odjela s nimi na pár dní do jejich zimního sídla v Irsku v oblasti města Cork.

Byl to ten nejhezčí týden co jsem v poslední době zažila.Během těch pár dní jsem se naučila ovládat se a ukojit svou žízeň tak,že mi skutečně stačila jen zvířecí krev.Nejlepší na tom všem bylo,že moje oči,které byly zpočátku tak hnusné,získaly krásnou jantarově hnědou barvu.Týden ´´prázdnin´´ se uchýlil ke konci a čekal mě návrat do práce.Samozřejmě Carlisle mi slíbil,že mi v práci se vším pomůže a ujistil mě,že se nemůžu stále schovávat před okolním světem.Noc před návratem do práce jsem šla ještě pro jistotu lovit.Když bylo po ´´akci´´,dala jsem si úžasně dlouhou koupel a rozjímala jsem nad tím,jak se můj život během týdne změnil a přistihla jsem se,že se mi to líbí.Už jsem nebyla hnusná stvůra,ale asi bych řekla,že se ze mne stala docela přitažlivá ženskáJ

Hurá,hurá,hurá a ještě jednou hurá!!!!!První den v práci byl úžasný.Všechno jsem bez problémů zvládla.Musím uznat,že moje nové já a jeho nové schopnosti,jako byla rychlost,síla a vytříbený sluch,neměli skutečně chybu.Při operacch se to báječně hodilo.V práci jsem to zapíchla v pět a vyrazila jsem za odměnu nakupovat do Harold´s.Beztak si musím koupit nějaké fešné šatičky a botičky na výroční ples naší nemocnice,který bude již za dva dny.Sice jsem z toho měla hrůzu,ale po dnešku jsem se na ten ples těšila,protože jsem věděla,že to zvládnu.Sehnala jsem si kouzlné šaty smaragdově zelené barvy ve stylu Scarlet O´Harové a k nim ve stejné barvě páskové sandálky.Šperky jsem nemusela řešit,protože těch mám doma víc než dostatekJ Před plesem si zajedu ještě na lov,a pak se budu pořádně pobavit,protože o tom přeci život je.

A už je to tady!Stojím před vstupem do plesového sálu a pomalým krokem jdu vstříc svému dalšímu osudu.Nechci být nějak domýšlivá,ale zdá se,že skoro všichni chlapi po mě pokukují.Začátek plesu jsem celý protančila a pořádně nevím s kým,protože jich bylo hodně.Dala jsem si na chvilku pauzičku a šla jsem si nachvíli sednout,ale to co jsem viděla mi vyrazilo dech a úplně jsem zapomněla co jsem chtěla udělat.

Alis www.twilinght-forever.blog.cz říká
03.03.2009

Ano..jE to Moc Pěkný...!!



Vložte komentář


Jméno (požadováno)

Web

Příspěvek (požadováno)


Vytvořenou službou P-C.cz - Vlastní blog z vlastního PC. Mapa stránek