Twilight

Bloody Hospital-Pátá kapitola

Dnes večer zase vyrazím na lov,jsem nějaká hladová.Hodila jsem na sebe teplákovku,vlasy jsem stáhla do culíku,nazula kecky a vyrazila k autu.Jela jsem do lesa 100km severně od Londýna a na místě určení jsem se oddala svým přirozeným instinktům a šla jsem po pachu zvířecí krve.Je to tak osvobozující běžet s větrem o závod.Akorát jsem ´´dojídala´´ svého druhého jelena a někoho jsem nedaleko slyšela.Nejdříve mě popadla panika,ale pud sebezáchovy mě přemohl a byla jsem připravená k útoku nehledě na to,kdo tam byl.Bez čekání jsem se vrhla na vetřelce,srazila ho k zemi šla mu po krku.Pár centimetrů od jeho hrdla mě zarazilo,že cítím něco jiného než pach lidské krve.Zarazila jsem se a podívala se vetřelci do tváře.Z úst mi uniklo společně se slovem sakra zavrčení.V okamžiku jsem měla žaludek na vodě.Chvíli jsem mu koukala do očí a očividně ho celá situace náramně pobavila,protože se usmíval.V mžiku jsem stála na nohou a snažila jsem se dát dohromady nějakou kloudnou větu.Jediné na co jsem se zmohla bylo pouhé pardon.Chápete to?Já jsem se do něj málem zakousla a řeknu mu jen pardon!!!Jsem husa pitomá.Mezitím se také zvednul a chvíli si mě prohlížel. Než promluvil.

Edward:´´Tohle je opravdu zajímavý večer.Kdybych věděl,že na mě dnes skočí rozzuřená

instrumentářka,tak bych si vybral jiný les.Ale musím uznat máš páru.´´

Já:´´Už jsem se jednou omluvila.Skutečně mě to mrzí,ale bohužel pud sebezáchovy byl

silnější.Myslím,že ti můžu slíbit,že už se to nestane.Beztak bych tě nekousla,nevoněl

si mi.´´

Edward:´´No ne,trefa do černého.Teď jsi mě opravdu ranila!Kdyby jsi trošku přemýšlela,

Tak ti dojde,že je logické,že ti nevoním.Nemám totiž krev,stejně jako ty,která

by ti voněla.Ale můžeš být klidná,také mi nevoníš.Apropo koukám,že už si asi

tykáme,že?

Já:´´Ne,netykáme.To jen z toho stresu.Tykání není dobrý nápad.Asi by bylo lepší,kdybychom

na dnešní noc úplně zapomněli.Prostě jsme se tu nepotkali a hotovo.´´

Edward:´´Když na tom tak trváš a budeš se cítit líp,tak klidně.Mě je to úplně jedno.Budeš tu

ještě lovit,nebo jsi už skončila?´´

Já:´´Ne,ne já už mám pro dnešek splněno.Jedu už domu,jen co to tu poklidim.´´

Edward:´´Jestli chceš,tak ti s tím pomůžu ať můžeš jet dřív domu.Třeba si tím napravým

reputaci ´´nafoukánýho hajzlíka´´.´´

V tu chvíli jsem se chtěla propadnout do země nebo utýct rychle pryč.

Edward:´´Nemusíš se propadat do země,ale jestli je ti moje přítomnost,tak nepříjmná,tak jeď

klidně domu a já to tu uklidim.´´

Já:´´Cože?Já jsem ale nic neřekla.´´

Edward:´´To jsi ani nemusela,stačí když si to myslíš.´´

Já:´´Vysvětlíš mi to nějak?´´

Edward:´´Je to jednoduchý.Mám schopnost číst myšlenky,takže nemusíš nic říkat a já přesně

vím na co myslíš.Je to docela fajn,ale někdy je to na obtíž.´´

A hele toho jsem si nevšimla,na ruce má snubák.Je ženatý,jestlipak je jeho žena taky upír?

Edward:´´Byl jsem ženatý,Bella byla upírka,ale bohužel již není mezi námi,zemřela.´´

Doprčic,já jsem taková kráva.

Edward:´´Nejsi,za to nemůžeš,jen tě to napadlo.´´

Já:´´Omlouvám se,to byl spontání chod myšlenek.Děkuji ti za pomoc.Neshle.´´

Ještě celou cestu domu se mi klepaly ruce a žaludek jsem měla stále na vodě.Tolik věcí už jsem zvládla,tak proč toho chlapa nemůžu dostat z hlavy?Je těžké dostat ho z hlavy,když se s ním pořád potkávám.Musím si v sobě postavit hradby,abych se v jeho přítomnosti nechovala jako debil.Třeba není tak arogantní,jak jsem si myslela,třeba dokáže být i milý.Stejně mě děsně štve,když vidím v jeho očích pobavení.V mé horlivé zamyšlenosti a zároveň vzteku,který jsem měla sama na sebe jsem koukala do blba zkrz křišťálovou vázu a ta se z ničeho nic roztříštila.Co to zase má být???Pro jistotu jsem se podívala na druhou vázu a ta se také roztříštila.Bože můj,další věc kterou budu muset mít pod kontrolou.To je opravdu skvělý!Teď musím hlídat hlad,svoje myšlenky a ke všemu i svůj vztek.Nejradši bych si o tom všem promluvila s Alice,ale neudělám to,protože by se to mohl dozvědět Edward a vysmát se mi do obličeje.Zazvonil mi telefon a číslo volajícího jsem neznala.

Já:´´Prosím?´´

Někdo:´´Ahojky tady Alice.Co máš v plánu na dnešní den,Carlisle říkal,že máš v práci volno.

Tak jsem si myslela,že bychom někam vyrazili a pobavili se.Co ty na to?´´

Já:´´Nezlob se,ale dneska bych nebyla dobrý společník.´´

Alice:´´Ale no tak,pojeď.Edwarda bys zklamala,kdybys nejela.´´

Já:´´Tak to určitě,nepřipadá v úvahu.Vím,že je to tvůj bratr,ale nemáme se moc v lásce.´´

Alice:´´Jo o tom jsem slyšela,jak jsi mu šla po krkuJOpravdu povedená historka.Nemyslíš,

Že je tedy na čase abyste se trochu zpřátelili?!´´

Já:´´To si teda nemyslím.Necháme to tak,jak to je.Nic se nemá lámat přez koleno.´´

Alice:´´OK,takže za dvacet minut jsme u tebe,tak buď připravená.Ahoj.´´

Než jsem stihla něco říct,zavěsila telefon.



Vložte komentář


Jméno (požadováno)

Web

Příspěvek (požadováno)


Vytvořenou službou P-C.cz - Vlastní blog z vlastního PC. Mapa stránek