Twilight

MPB- kapitola 1

Jmenuji se Sophie a můj příběh začíná jednoho krásného ráno,pro mě ne až tak krásného.Připadalo mi,jako kdybych spala celou věčnost.Spala,byl to vůbec spánek?!
Slyšela jsem všechny zvuky v okolí,cítila jsem strašnou a spalující bolest uvnitř sebe.Ze začátku jsem slyšela hlavně své srdce a pak to vše ustala,jak bolest tak i tlukot mého srdce.Kdo vůbec jsem?
Neslyším tlukot svého srdce a ani necítím tep,nemám potřebu dýchat a uvnitř sebe cítím spalující žízen.Po čem ale má spalující žízen touží?Ani jsem nevěděla že ta odpověd přijde hned tak rychle ….
Probudila jsem se v chatě poblíž lesa.Nikdo tu se mnou nebyl.Pouze já sama a ta prázdná chata.Rozhodla jsem se vyjít ven a rozhlédnout se po okolí.Kolem celé chaty byli pouze hluboké lesy.A najednou v tom jsem to ucítila…
Tu lahodnou vůni,pulzující srdce a krev proudící v žilách.Dřív než jsem to stihla zaregistrovat tak už jsem běžela,vší svou rychlostí.Utíkala jsem za tou vůní,byla jsem hnána svou touhou a žízní po té krvi.A pak jsem uviděla příčinu mé žízně…
Nevím jak dlouho jsem běžela ale předemnou se objevila další chata,tedy spíše dřevěný domek.A právě v něm jsem viděla příčinu své žízně.V domku bydlela rodina,lidská rodina.
V tom domku stála zrovna u dveří mladá žena a v rukou držela krásné dítě.Podle vlásků to byla holčička a měla ty nejkrásnější oči ze všech.Najednou k nim přišel její otec a matku i s dcerou obejmul.Když jsem viděla jak ta rodina je štastná tak jsem svou žízen ovládla a rychle jsem od toho domku utekla.Po chvíli jsem se zastavila a sedla jsem si na poražený kmen od stromu.Začala jsem přemýšlet jak je vůbec možné že jsem ovládla svou žízen.To muselo být mé svědomí.Ten pocit že bych to krásné dítě připravila o jeho milující matku a otce,ten pocit ve mně zvítězil.Sama jsem moc dobře věděla jaké to je být sama a nemít nikoho.V podstatě v takové situaci jsem právě byla.
Probudila jsem se a nikde nebyl někdo kdo by mi vysvětlil kdo jsem,kdo by mi pomohl a naučil mě jak se mám chovat,no prostě někdo kdo by byl se mnou.I když se mnou nikdo nebyl začala jsem si uvědomovat kdo jsem.Již jsem nebyla člověk…byla jsem někdo bez srdce,někdo kdo má v sobě spalující touhu po krvi…a najednou mi to došlo byla jsem upír.
To co jsem si pamatovala z dřívějšího života o upírech bylo to že jsou nesmrtelní,krásní a sají krev.Že jsem nesmrtelná jsem si zatím neověřila,a ani to že jsem krásná.Nikdy jsem moc pěkná holka nebyla.Ale nejspíš jsem si již ověřila teorii že toužím po lidské krvi,ale také že se dokážu ovládnout.V tom jsem ucítila nový pach,žízen ve mně zase zvítězila a opět jsem za tou vůní běžela.Tentokrát to nebyla tak dráždivá a lákavá vůně,byla jinačí ale přesto byla lahodná.Zastavila jsem se mezi keři v tom jsem je uviděla…celé stádo srnek.Rozeběhla jsem se jak nejvíc jsem mohla a skočila hned po první.Nechutnala špatně,ale pořád jsem nenasytila svou touhu po krvi.A taky to nějakou dobu trvalo než jsem skončila se svým obědem,ale aspoň jsem věděla že již nebudu v pokušení po lidské krvi a budu mít dostatek síly.Pomalu jsem se vracela ke své chatce,ve které jsem se probudila.Chtěla jsem ji lépe prozkoumat,když v tom jsem uslyšela ránu a výbuch.Rychle jsem se rozeběhla a najednou jsem to viděla celá chatka byla v plamenech.Nevím kdo to udělal ale hlavně proč,když v tom jsem ucítila ten zvláštní pach.Nebyl vůbec podobný tomu lidskému a ani zvířecímu.Připadalo mi jako by se podobal spíše mému pachu.A pak mi to najednou došlo.Určitě to byl upír,který mě stvořil,ale nechápala jsem proč by mě chtěl hned i zničit?!Jednoho dne se určitě dozvím co se zde stalo,a proč mě chtěl zničit.Asi si budu muset počkat,ale já ho najdu….
Po delší době jsem se vydala po jeho pachové stopě.Ta cesta mi byla známá,jako bych po ní už šla.Vedla mě hlubokým lesem,když v tom se tam objevila lesní cesta.Šla jsem po ní a pak jsem to viděla.Byl to ten samý dům od kterého jsem ráno utekla abych těm lidem neublížila.
Změna zde byla pouze taková,že ted jsem v něm necítila tolik krve a skoro vůbec žádné bijící srdce.Slyšela jsem pouze dětský pláč.Šla jsem dovnitř a vše jsem viděla…
Po celé místnosti byli rozházené věci a všude byli krvavé stopy.V obývacím pokoji na zemi leželo mrtvé tělo muže,byl to ten muž který ráno objímal svou manželku a dcerku.Šla jsem za tím pláčem a dovedlo mě to do dětského pokoje.Před růžovou postýlkou leželo pohozené mrtvé tělo matky.Té štastné ženy,která si ještě ráno hrála se svou usměvavou dcerou.Ihned mi to bylo jasné,ten který mě stvořil,viděl že jsem je nezabila a proto se rozhodl mé nedodělané dílo dokončit a poté se mě chtěl zbavit.Znovu jsem uslyšela dětské vzlyky,je možné že to bylo to malé miminko,že ho matka stihla včas skrýt před tím krvelačným monstrem?Otočila jsem se a viděla jsem dveře,nejspíš to byli dveře do vedlejší komůrky kde mělo dítě svou šatní skřín.Opatrně jsem otevřela dveře a v tom jsem ji viděla.Ležela na přebalovacím pultě a celou tvář měla zmáčenou od slz.Když mě uviděla přestala brečet a věnovala mi ten nejkrásnější úsměv ze všech.Ihned mi bylo jasné že ji tady nemůžu samotnou nechat a že se ji už nehodlám vzdát.Rozhodla jsem se že ona bude mou ztracenou rodinou a já budu tou její.Žízen ve mně přestala,přestala jsem toužit po její krvi.Nevím čím to bylo ale byla jsem štastná že mám svou rodinu.Uchopila jsem ji do své náruče a vyšla jsem s ní před dům.A v tom jsem si to uvědomila,ten kdo je zabil si zaslouží mou pomstu,ale bude si muset počkat než si pro něj přijdu,nejdříve musí bejt malá v bezpečí….

j říká
10.11.2009

to je jako co?? rozbřesk nebo dtmívání

terka carmensitin.blog.cz říká
28.06.2009

co to je??? to má být nějaká kopie stmívání???? dost průhledná kopie...omlouvám se pokud tě naštvu ale tohle mi fakt příjde dost ubohý...



Vložte komentář


Jméno (požadováno)

Web

Příspěvek (požadováno)


Vytvořenou službou P-C.cz - Vlastní blog z vlastního PC. Mapa stránek