Twilight

MPB- kapitola 4

Den začínal jako obvykle.Ráno jsem se odvezla malou Lotte do školky,která se ji začínala líbit no a potom jsem jela ještě nakoupit a pak konečně domů.Jak jsem jela městem měla jsem takový divný pocit,možná to bylo i tím,že mi připadalo že ve městě nejsem sama,cítila jsem přítomnost dalšího upíra.Za těch pár let co jsme tady byli,už se jich tady pár objevilo.Naštěstí nás žádný nepoctil svou návštěvou.Ale tenhle pach mi připadal tak povědomý,ale nevěděla jsem kde jsem ho již cítila.Odpověd na to kdo je ve městě jsem získala hned jak jsem byla doma.Už na příjezdové cestě jsem věděla že někdo byl v našem domě.Sice dveře byly zamčené a nikde nic nebylo rozbité,ale na stole byla položená obálka,a na ní bylo mé jméno.Sice jsem zatím nevěděla o koho se jedná,ale měla jsem tušení,že je to on,ten kdo mě stvořil a ten kdo zabil Lottiny rodiče.Ale jak nás mohl najít,a proč zrovna ted?Ne to on být nemůže,radši ted otevřu obálku.

Otevřela jsem obálku a v ní psalo:

„Doufám že ti nevadí,že jsem se stavil na návštěvě,bohužel nikdo nebyl doma,škoda.Všiml jsem si že ze sebe děláš dokonce charitu a staráš se o děcko,tak to jsem si o tobě nemyslel.

Lituji toho že jsem tě vůbec přeměnil,už ze začátku si byla divná ale zároven jsem překvapený nad tvým chování,vždyt dětská krev je ta nejlahodnější,zkus si ji,dobře ti radím.Když ji nezkusíš nevadí,vyzkouším ji již brzy za tebe,opět tě zastoupím.Již brzy vás poctím svou návštěvou,zatím jdu za někým jiným ve městě.“

Tvůj Alexander

Když jsem to dočetla,tak jsem ze začátku začala zmatkovat,po chvilce jsem se uklidnila a začala jsem konečně přemýšlet co budu dělat abych Lotte zachránila.Musíme odsud odejít,ale on nás určitě najde.Ne musím ji ukrýt do bezpečí,tak jsem začala běhat po domě a balila jsem nejnutnější věci.Abych ho navedla na falešnou stopu,tak jsem vzala pár věcí od malý a běžela jsem s nima směrem od města.Pár jsem jich pohodila v lese,s dalšíma jsem doběhla do okolních měst.Až když jsem se vrátila,tak jsem vzala dvě zabalené tašky a nasedla jsem do auto.Zamkla jsem dveře a vyjela jsem do města,nejdřív se musím stavit v realitní kanceláři,musím prodat náš dům.Když jsem tam dojela,tak jsem je poprosila aby to co nejrychleji vyřešili.Jako důvod tak rychlého stěhování jsem jim řekla,že naše jediná příbuzná,která bydlí v Kalifornii,je v nemocnici a my se o ní máme starat,takže proto se tam stěhujeme.Jim to samozřejmě bylo líto,a tak mi dali pouze nějaké papíry k podpisu,já jsem jim dala klíčky od bytu a číslo mého účtu v bance,kam pošlou peníze za dům.To nejdůležitější jsem vyřešila,pak jsem volala na letiště a zamluvila jsem nám dvě letenky do New Yorku,i kdyby nás sledoval,tak tam by mu dalo dost práce než by nás našel,a až by našel náš pokoj v hotelu,my by jsme už dávno byli jinde.Ted pouze stačí vyzvednout Charlotte ze školky,a vysvětlit ji proč se stěhujeme.Když jsem dojela ke školce,tak jsem si připadala tak divně,nechtěla jsem jí to říkat,měla to tady ráda.Ale já nedovolím aby nás chytil.Vystoupila jsem z auta a vešla jsem dovnitř,naštěstí zde bylo již málo dětí.Když mě uviděla Charlotte tak se ke mně rozeběhla a zavolala:“Sophii,mě se po tobě tak stýskalo.“Poslala jsem ji do šatny at se jde převléknout a sama jsem si promluvila s učitelkou.Opět jsem jako výmluvu použila nemocnou tetičku v Kalifornii,a zase to zabralo.S odhlášením Lotte nebyly žádné problémy.Malou jsem posadila do skořepiny a ted mi pouze zbývalo zbavit se auta,tak jsem ho zavezla až na druhý konec města,kdy byl autobazar.V téhle chvíli mi bylo jedno,že my za něj dali málo peněz.Právě ted jsme byli v taxiku a směřovali jsme na letiště.Byla jsem ráda že jsem Lottie nechala udělat pas již před měsícem,jako kdybych věděla že ho budeme potřebovat.Samozřejmě pas byl na falešné jméno,stejně jako můj pas,ale nebyli s tím žádné problémy,když slušně zaplatíte tak do druhého dne je máte hotové.

Konečně jsme stáli před letištěm,ještě pouze necelou hodinu a již budeme v letadle.Lotte poslušně šla vedle mě,a když jsme prošli všemi kontrolami a měli jsme ještě 20 minut,tak jsem se musela dát do vysvětlování,ale celou pravdu jsem ji říct nemohla:

„Víš Charlotte asi bych ti měla vysvětlit že ted se sem dlouhou dobu nevrátíme.Víš napadlo mě že by jsme si udělali takový větší výlet.Uděláme si takový velký prázdniny.Co na to říkáš?“

Malá Lotte přikývla a řekla že se už těší,aspon že tak.Přece jsem jí nemohla říct že nás chce zabít krvežíznivý upír,kterého nejspíš baví nás hledat.Ale ted mu to dost dlouho potrvá než nás najde,tentokrát jsem to naplánovala dobře.Konečně nás volali abychom šli do letadla,tak jsem vzala Lotte do náruče a šli jsme za letuškou.

Když už jsme seděli v letadle a čekali jsme než vzlétneme,tak už jsem byla v klidu.Ted nás nemůže dohnat,a z New Yorku hned poletíme někam jinam.Rozhodla jsem se upustit území Spojených států a vydat se na roční výlet po Evropě.Nikde se nezdržíme dost dlouho,aby nás nemohl vystopovat.A možná po nějaké době se vrátíme zpět do Států,zpět do našeho domova.

Zrovna letuška oznamovala at si zapneme pásy že budeme vzlétávat.Tak jsem se otočila směrem k Lotte a všimla jsem si že už usnula,tak jsem ji připoutala a přikryla jsem ji svým sakem.Vydali jsme se vstříc novému osudu….

Christiana Edward´s www.cristianaedwards.pise.cz říká
10.05.2009

Ahojik , na tento blog jsem narazila teprve dnes, ale řetla jsem MPB a velmi se mi to líbí. Je velká škoda že v tom nepokračuješ, máš talent. Pa Christiana Edward´s

wladka www.wladka.blog.cz říká
02.04.2009

ahoj zatial je to dobre fakt

Aryana www.s-u-m-r-a-k.blog.cz říká
03.03.2009

mas u mna diplomek za SB...dufam,že sa bude páčit :)



Vložte komentář


Jméno (požadováno)

Web

Příspěvek (požadováno)


Vytvořenou službou P-C.cz - Vlastní blog z vlastního PC. Mapa stránek