Twilight

Změna životů- 1.kapitola

Nic jsem neviděla,neslyšela a ani necítila.Myslela jsem si že již nejsem živá,sice jsem si nebyla vědoma jak by se to mohlo stát,když je někdo nesmrtelný.A tak jsem začala vzpomínat co se vůbec stalo,co předcházelo mé údajné smrti.Všechno se mi začalo zjevovat jako film,který byl ze začátku krásný a potom se změnil na horor.Jako první jsem viděla před sebou ty štastné roky,naše svatba,pobyt na ostrově Esmé,má přeměna,společný lov a pak to setkání s někým,kdo pro mě byl hodně důležitý.Kdo to jenom může být?!.....

A v tom jsem si vybavila ty krásné zrzavé kudrlinky,krásné čokoládové oči…..

Byla to holčička,která se tolik podobala mě a mému Edwardovi…

Naše dítě,naše malá Reneesmé.Ale kde je,co se s ní stalo?!Reneesmeeeeee……

A najednou jsem otevřela oči.Opět byla pouhá tma,ale něco se změnilo,jako kdybych slyšela něčí chrápání,ale to jsem si nejspíš opět byla moje fantazie aby tady nebylo takové ticho.Tak jsem opět zavřela oči a vnořila se do svých vzpomínek.

Vzpomínala jsem na těch pár šťastných měsíců mé nesmrtelnosti,jak jsme si hrávali s Reneesmé a poté jsem viděla svého manžela Edwarda.Ach Edwarde,kde jenom můžeš být,proč tu nejsi se mnou?

Přestala jsem myslet na Edward,protože jsem si pořád nemohla vybavit co se jenom mohlo stát.A pak najednou mou hlavou projela bolest,jako kdyby mi někdo do ní zabodával dýku,hrozná bolest,ale já jsem nepřestávala vzpomínat,věděla jsem totiž že jsem již před cílem a když s tím přestanu tak si na nic nevzpomenu,a bolest zničehonic ustala,jak přišla tak i tak rychle odešla a najednou se před mými oči začal odehrávat nový příběh,nová vzpomínka.Právě ta vzpomínka,která mi měla vysvětlit co se semnou stalo:

Zrovna začínal nový den,všichni byli až doposud štastný.Já s Edwardem jsme byli v pokojíku naši malé Reneesme a zrovna jsme si s ní hráli.Carlisel byl v nemocnici a Esme si dole v obýváku prohlížela nové katalogy vybavení pro dětské pokoje,opět chtěla pro svou vnučku předělat pokojíček.Jasper a Emmet také seděli v obýváku a zrovna hráli hry na playstationu,Alice a Rosalie se opět zabývali modou,jak jinak.Alice si ve své ložnici vytvořila něco jako miniaturní návrhářský salon,kde s spolu s Rosalie vymýšleli nové šatičky pro Reneesmé.Všichni si užívali své nesmrtelnosti a hlavně se všichni věnovali naši Nessí.

Zrovna jsem uklízela přebytečné hračky když jsem slyšela zděšený křik,Alice.Když jsem se otočila Edward v pokoji již nebyl a tak jsem vzala Nessi do své náruče a utíkala jsem za Edwardem,kde už byli všichni až na Carlisle.Viděla jsem jak Japer drží Alice v náručí,a jak Edward se zděšeným výrazem někomu volá,zřejmě Carlislovi.Nebyla jsem jediná kdo nevěděl co se děje,a tak jsem jako první prolomila to ticho a zeptala jsem se :“Co se děje?Co jsi Alice viděla?“Ten výraz jaký měla v očích když se na mě podívala,snad nikdy nezapomenu.Zrovna se chystala nám všechno vysvětlit,když v tom promluvil Edward,a začal vysvětlovat:“Bello,hlavně si sedni at malou Nessí neupustíš a uklidni se,vím že to co ti ted řeknu pro tebe nebude zrovna příjemné.Pro mě to vůbec není a ani pro ostatní to nebude.Carlisle už je na cestě aby nám s tím pomohl.“

A tak jsem si sedla ale neudržela jsem se a musela jsem se zepta:“S čím nám má pomoc?Edwarde co se děje?!Proč se ty a Alice tváříte tak šokovaně,jako kdyby se nás chystal někdo zabít?Máme snad právo to všichni vědět,jsme snad rodina.“

Podíval se na mě snad tím nejněžnějším výrazem a konečně začal vysvětlovat:“Dobrá,všichni teda máte právo vědět co se bude dít.Alice neviděla přesně co se stane,ale pouze útržky.Viděla že za necelou hodinu nás poctí svou přítomností Volturiovi.Ale nepřijde jich pouze pár,to je snad poprvé za jejich vládu kdy se všichni rozhodli opustit svůj hrad a vydat se za někým.Nevíme co je sem vede,ale určitě víme že nejdou na pouhou návštěvu.To by nás až tolik nemělo znepokojit,ale to co viděla potom není zrovna nejlepší.Viděla že Volturiovi odsud odchází s naší Reneesmé v náručí a jak v pozadí náš dům hoří.“

Když to dopověděl jako kdyby se celý můj svět přede mnou zbořil.Oni nám chtějí sebrat naši Nessí a odnést ji se sebou.Ne to jim nedovolím,i kdybych se měla až do poslední kapky svého života bránit,nikdy jim ji nedám.A znovu se ozval výkřik a opět patřil Alice.To už ve dveřích do pokoje byl i Carlisle a hned šel k Esmé a objal ji.Alice měla další vizi,ale tentokrát se zvedla s Jasperova náručí otočila se ke mně,vzala malou Nessí do náruče a podala ji Edwardovi,chytla mě za ruku a táhla mě ven,směrem pryč od domu,aby nás nikdo neslyšel.Když jsme byli dostatečně daleko znovu jsem se podívala do jejích očí a viděla jsem v nich naději.Alice spustila se svým vysvětlením:

„Bello,ty jsi naše jediná šance,ne pouze naše ale hlavně ty jsi ta která může zachránit Nessí před nimi.Ted už není šance na útěk,a tak to musíme nechat at se to všechno vyplní.Nejdřív ti ale musím říct že Nessí bude v pořádku,oni se jí nepokusí ublížit.Aro v ní vidí výjimečnost po rodičích a myslí se že Nessí by byla jedna z nejsilnějších stráží v jeho armádě a tak proto se vydali za námi.Chtějí nám ji sebrat,a bohužel se jim to povede,budeme se samozřejmě bránit ale pak jsem viděla něco co si nedovedu představit.Viděla jsem každého samotného,jako kdyby nás oddělili,každý žil jiný život a hlavně si nikdo na nic nevzpomínal.Snažila jsem se více zaměřit na tebe,ale tvoji budoucnost jsem neviděla přesně.Právě ty máš tu moc abys zablokovala schopnosti ostatních.S Edwardem si myslíme že pokud budeš pořád držet štít pouze kolem sebe a budeš se plně soustředit abys nezapomněla na svou minulost,tak právě ty nám můžeš pomoct.Proto tě hrozně moc prosím nesnaž se nás před nimi chránit,pouze se soustřed na sebe a snaž se uchovat aspon trochu vzpomínek.Prosím slib nám to,pouze v tomhle máme naději že Nessí zachráníme.“Nechtěla jsem souhlasit,ale jestli to byl jediný způsob jak Nessí zachránit tak jsem souhlasila.Když jsme se vraceli domů všichni již byli v obývacím pokoji,který se trochu změnil,přebytečné věci byly dány stranou a zůstala tam pouze pohovka.Všichni se věnovali Nessí a domyslela jsem si že i když mají naději tak se tak trochu loučí.Přišla jsem k Edwardovi,a sedla jsem si k němu na klín.On mě sevřel v náručí,jako kdyby mě nikdy nechtěl pustit a políbil mě.Náš polibek byl snad tím nejlepším jakým mohl být.Poznala jsem v něm to loučení a strach co se bude dít.Nedokázala jsem si představit svět bez Edwarda a naši rodiny.Jak to Alice předpověděla tak se i stalo.Do hodiny byli v domě a začalo se bojovat.Pak si pouze pamatuji tmu a ticho.

Znovu jsem otevřela oči a všimla jsem si že již není taková tma.Ležela jsem v posteli a byla jsem v nějakém pokoji.Sedla jsem si na postel a rozhodla jsem si urovnat své myšlenky.Podle toho že si všechno pamatuji,jsem se musela soustředit pouze na sebe.Nestihla jsem je ochránit,co když se jim něco stalo,a já jsem tomu mohla zabránit.Nesmím na to myslet,nesmím si to vyčítat.Co se stalo,stalo se,nešlo tomu zabránit.Začalo vycházet slunce,paprsky začali dopadat na postel a taky na mně.A v tom mi to došlo,paprsky se ode mě neodráželi,má kůže nezářila.To mohlo znamenat pouze jednu věc,opět jsem byla člověk.

Nelíí SB edwardbella.blog.cz říká
25.02.2009

jo hej ja to asi budu psat xD takze tvoje prani se mozna vyplní xD ale newim proc xD ae mam takovej napad do ty povidky xD trosku ujetej ale asi ho tam dam xD



Vložte komentář


Jméno (požadováno)

Web

Příspěvek (požadováno)


Vytvořenou službou P-C.cz - Vlastní blog z vlastního PC. Mapa stránek